Vzpomínky a příběhy o historii Penkova statku – část druhá

Z pamětí Jana Míška, rolníka a koláře v Hluku, č.p. 597.
Byl ve dvoře zaměstnán 31 roků jako kolář.

V dřívějších dobách, než byli ve dvoře ustanoveni správcové, bývali tři knížecí služebníci: „švajčar“ (švýcar, později šafář), poklasný a hospodář.

Švýcar měl na starosti všechen hovězí dobytek i potahy, byl to člověk, který musel být obeznámen s výrobou švýcarského sýra, který se vyráběl ze sladkého mléka. Jeho hlavním zaměstnáním byla výroba sýra. Čerstvé vydojené mléko nosily dívky ve škopku do sýrárny na kotel. Tam se za přidání tzv. sýření ze žaludku zabitých telat, ohřálo na mírnou teplotu, jakou se dnes ohřívá kyška. Když se mléko v kotli srazilo, vylévalo se do dřevěného lubu velkosti pecnu chleba. Vespod byl kámen, po kterém drážkou stékala syrovátka do nádoby. Na vrstvu sýra se dal opět těžký kulatý kámen a sýr zůstal v lisu do úplného vychladnutí, načež ztuhnul. Pak se pecen sýra z lisu vytáhl a odnesl do velmi chladné místnosti tzv. sýrně. Tak se ukládal do šteláří, kterých byla plná sýrna. Lisy na sýr byly dva až tři. Tímto způsobem se zpracovávalo všechno mléko ve dvoře. Pro ementálský sýr jezdili obchodníci z dalekého okolí. Stalo-li se, že některý pecen sýra praskl, nechtěli za něj obchodníci švýcarovi zaplatit plnou cenu, prý takový sýr brzy plesnivý.

Poklasný míval na starosti vydávání sena, ovsa a šrotu, dohlížel na mlatevnách a od sýpek měl klíče. Přeměřoval při mlácení a také dohlížel na poli.

Hospodář byl povinen starati se o ovce a byl za toto odvětví plně zodpovědný. Ovcí v hluckém dvoře bylo pět stád, každé stádo mělo 500 ovcí.

V letech 1860 byli dosazování do dvora místo zmíněných tří služebníků tzv. správcové. Tito měli pravomoc spravovat celý dvůr, dle svých úsudků jednat. Byl to vždy odborník školený na hospodářských školách nebo obchodováni jako praktikanti na některém knížecím velkostatku. Takový správce se musel vyznati i v kancelářské agendě. Ubytován býval v zámku, kancelář pak měl ve dvoře. K ruce měl ještě několik pomocných sil k vykonávání fyzických prací jako dohled na dělníky na poli, disponovat s potahy, starat se o dobrý průběh prací při sklizni a po ní. To byl v prvé řadě šafář, poklasný, drábové a jiní.

Tak byli do hluckého dvora postupně dosazování tito správcové: Fichner, Raus, Eibler, Bayer, Kemminger, Prokůpek, Slánský, Schiller, Socha, Link, Musill, Winkler, Herut a Egon Penk.

Největšího rozmachu dosáhl dvůr v letech 1870–80 zásluhou správce Kemmingera, který zrušil výrobu ementálského sýra.

Dobytek začal vykrmovat na maso a koupil mladý a začal vyvážet mléko do Vídně. Ovce zrušil, zoral pastviny, začal pěstovat hodně obilí a tak převedl veškerou produkci v hluckém dvoře na lepší hospodářský podklad.

Později se začaly budovat ve dvoře hospodářské stroje a to znamenalo nový převrat v celém hospodaření. Práce šla mnohem rychleji, byla důkladnější, ne tak namáhavá. Dvůr se počal lépe rentovat, i dělníci byli lépe honorováni a tak nastaly dobré časy pro hlucké občany, poněvadž byla možnost slušného výdělku a na tehdejší dobu to stačilo. To trvalo až do roku 1914, kdy vypukla světová válka.