Sekce pro zastupitele
Fašank v Hluku ukázal, že patří svou tradicí i podobou k těm nejzajímavějším na Slovácku. Zásluhu na tom má především mužský sbor i několik muzikantů a tanečníků. A samozřejmě také pohostinnost stále ještě řady hluckých rodin.
Byla už pořádná tma i zima, když hlučtí fašankáři končili svou dnešní obchůzku a zpívali poslední písničku na domcích. Za sebou měli pětihodinové putování, které začalo u starosty a následně pokračovalo zastavením u řady rodin.
U každé poctivě postáli, mužský sbor zazpíval několik písniček a tanečníci za doprovodu muzikantů zatančili šavlový tanec. Dalo by se říci - ano, tak má vypadat navazování na tradici, která se táhne desítky let a zatím má šanci, že bude žít i v letech příštích.
Když jsem celý ten "průvod" pozoroval, měl jsem pocit, že celé toto fašankové veselí nevychází ani tak ze současnosti nebo minulých let, ale spíše historie dávnější, historie, počítající se na desítky let.
Všechny ty rodiny, u kterých jsme se zastavovali, po slovácku vymalované průjezdy, kresby i malování na stěnách, bohatě vyzdobené slovácké jizby, a především starší lidé, kteří nás vítali s otevřenou náručí, to byla historie Hluku, která naštěstí sahá ještě do našich časů. Otázka je, jak dlouho ještě vydrží a kdo na ni bude navazovat. Vnuci jakoby zapomínali na tradice svých dědů.
"Starý dobrý" Hluk jsem dnes viděl v tomto obraze: stařenka otvírá dveře, záda má už sehnutá, ve tváři ale vidíte dobrotu, v igelitu má veliký špek, opravdu hodně veliký, bere ho a celý ho chce dát "fašankárom". Oni protestují, namítají, že už tak jim pomáhá vším možným dost, ona je ale neoblomná a trvá na tom, že špek si zaslouží.
Myslím, že toto všechno, vstřícnost některých lidí a sepjetí s minulostí v podobě onoho výtvarného umění, má Hluk společné s Velkou nad Veličkou. I tam jsem během fašanku viděl podobný stav, byť samozřejmě horňácká muzika je zcela něco jiného než naše dolňácká. A skromnost vybavenosti velických "dvorků" jistě větší než hluckých.
Tak jako v dřívějších letech jsem projel během víkendu několik fašanků v okolí a dal se do řeči s mnoha lidmi, nemusím tedy lhát, když napíšu, že ten hlucký patří k nejzajímavějším a nejsrdečnějším. Snad to budou moci napsat o "svých" fašancích generace, které přijdou po nás.
Radek Bartoníček
