Sekce pro zastupitele
Poděkování patří dechové hudbě Šarovec a cimbálové muzice Babica za jejich muzikantské umění i výdrž do nedělních ranních hodin, skvělým verbířům; paní Marii Lekešové za vtipné a zasvěcené moderování sobotního večera; všem starším králům, kteří přišli přivítat nového krále Přemka Polácha; chase, jež doprovodila svého krále a krojovaným děvčicám, které uváděly jezdce. Poděkování patří také rodičům a rodině krále za obětavost; rodině Pospíškové, Šimčíkové a Šuránkové za cenné rady, čas a přípravu jezdců; všem účinkujícím - dětským folklorním souborům, Mužskému sboru a Klebetnicím za zpestření večera; panu Uhlířovi za hlídání malované kasičky; hasičům za odborný dozor a pomoc při vydávání tomboly; paní Dufkové a Polehňové za ostrahu kabátů; paní Baitarové a panu Hráčkovi za technickou podporu; Zámecké kavárně za nelehkou obsluhu bufetu, neboť byl v neustálém obležení; pracovnicím Městského úřadu, rodinným příslušníkům a dobrovolníkům, kteří se podíleli nejen na výzdobě sálů, ale také na zajišťování nezbytných detailů. V neposlední řadě děkujeme dárcům bohaté tomboly. Největší poděkování však patří všem maminkám, babičkám a tetičkám, které přichystaly kroje svým rodinám, všem krojovaným Hlučanům, kteří ctí odkaz našich předků a podílí se na udržování lidových tradic, všem kteří přišli v sobotu na Tvrz a vytvořili neopakovatelnou a nezapomenutelnou atmosféru. Hlavně chceme poděkovat našim ženám, které trpělivě snáší zápory našich funkcí. Děkujeme!
Jan a David
Článek Radka Bartoníčka (fotky a videa)
Pro zajímavost, tady můžete vidět, když zkoušeli první vyvolávky všichni kluci ...
Tady je televizní reportáž ...
Tady se můžete podívat na video, jak hrála v sobotu CM Babica ...
Tady se můžete podívat na fotky Lukáše Baroně ...
Tady jsou fotky Štěpána Mitáčka ...
Co k těmto mnoha a mnoha fotkám dodávat?
Když jsem přemýšlel, jak všechno to dění nějak vystihnout, říkal jsem si, že sem dám tuto fotku.
Vlevo je pan Vavřín Dufka, narodil se v roce 1933 a v roce 1947 seděl jako král při hlucké Jízdě králů. Vlevo je Přemek Polách, narodil se v roce 1999 a je mu 12 let. Poprosil jsem je, jestli by mně mohli zapózovat a v sobotu je takto "blejskl". Je to fotka symbolická, nejstarší žijící král a nejmladší král, který usedne na koně v neděli 3. července 2011.
Jen si představte, co všechno se mezi datem narození prvního a druhého z nich událo a změnilo. Chtěl-li bych napsal nějaký úsměvný rozdíl, napsal bych, že od roku 1933 už nedali žádní rodičové svému synovi křestní jméno takové, jako má on. Žádný Vavřín se od té doby nenarodil, přestože Vavřinec bývalo kdysi jméno obvyklé a v Hluku je dokonce tomuto jménu zasvěcen kostel.
Píšu tady předcházející poznámku proto, aby ukázal, že tradice, třeba ona nádherná tradice kluků, kteří usedají na koně a projíždějí svou vesnicí (copak je Hluk nějaké město?) je velmi zajímavá mimo jiné tím, že nás spojuje s historií, s minulým světem, s přemýšlením a vzpomínáním na naše otce, dědy a pradědy, kteří tuto tradici přebírali od svých předků a je na nás, co s tímto darem, dnes mohutně medializovaným, provedeme dál.
Mě ze všeho nejvíc zajímá to, jak dnešní člověk, mladý, silný (ale ve skutečnosti mnohem slabší než ten v roce 1933) a teprve se kolem sebe orientující (dnes s obrovskou pomocí internetu) provede s odkazem dědů, jak se k tradici postaví a hlavně - co ona tradice provede s ním.
Když chodím na setkání budoucí hlucké družiny jízdy králů, jsem takřka přesvědčený, že díky této tradici a schůzkám v budoucích jezdcích začíná něco klíčit (to se ví, že ne ve všech), co se v budoucnosti projeví v jejich vztahu k rodnému místu, ke svým vlastním dětem i ke kultuře, v níž jsou zrozeni.
Jistě, mnohé je dnes organizované, což v mladém věku krále Vavřína Dufky nebylo, na jednom videu, které je tady na stránce, uvidíte kluky, jak se scházeli, aby se naučili vyvolávky. Moc se mi takové přípravy dříve nelíbily, ale dnes to asi opravdu jinak nejde, dostaňte z mladého člověka kloudnou větu, a chtějte po něm, aby ji řekl hodně nahlas. Možná bychom to nedokázali ani my.
Díky těmto schůzkám ale vidím, jak v klucích postupně narůstá odpovědnost, a jak se třeba v onom vyvolávání vylepšovali - mimochodem, v sobotu na nádvoří už dokázali některé vyvolávky vykřikovat i bez přípravy. A to ještě máme do jízdy králů několik měsíců. Nebojím se, že uslyšíme stále stejné vyvolávky, jak se to občas na různých jízdách králů stává.
To bylo tedy k jízdě králů, jejíž král a družina byliv sobotu večer na hlucké tvrzi představeni. Myslím, že to bylo představení pěkné a důstojné, obrovský dík patří mimo jiné paní Marii Lekešové, která dokáže tak, jak nikdo jiný, diváky bavit a přitom jim poskytnou řadu informací - navíc v "huckém" nářečí.
V Hluku je prostě pořád lidová kultura cítit, byť je to cit několika rodů. V nich se láska k této kultuře a tím také k veselosti a spontánnosti rozkošatila po vzoru mohutných stromů, k nimž tak rádi přicházíme a čerpáme z nich sílu pro vlastní život.
Radek Bartoníček
www.SlovackoDNES.cz
radek.bartonicek@gmail.com
