Odeslat stránku e-mailem

Navigace

Obsah

Hlučané předvedli velkolepou přehlídku krojů

Typ: ostatní
Hlučané i přespolní sledovali na tvrzi v sobotu a v neděli krojovanou přehlídku všech hluckých krojů. Během programu vystoupily také všechny hlucké soubory. Podívejte se také na bohatou fotogalerii, kterou budeme v týdnu ještě doplňovat.

Používat velká slova by měl člověk s mírou, opatrně a spíš jen s dlouhými  přestávkami. Jinak totiž existuje nebezpečí, že ztratí na své síle a čtenáři jim postupně přestanou věřit.

 

Pro to, co se ale v Hluku odehrálo po oba víkendové dny na tvrzi je možné použít velká slova zcela bez obav - každý, kdo přišel, mohl být svědkem velkolepé přehlídky krojů, která patřila k tomu nejradostnějšímu, co se v Hluku v posledních letech odehrálo. Není mnoho míst v této zemi, kde by bylo možné něco takového takto parádně připravit. 

 

Věřte mi. Viděl jsem to v sobotu i v neděli na vlastní oči, pohyboval se kolem přehlídkového mola i v zákulisí, mluvil s mnohými, kteří se na přehlídce podíleli, a především jsem poslouchal i pozoroval ty, kteří se přišli podívat. A také jsem vnímal atmosféru, která všude panovala.

 

Bylo to něco, co člověk nezažívá v životě příliš často. Když jsem se přišel podívat v sobotu, nedělní návštěvu jsem už vůbec neměl v plánu. Jenže stačilo být přítomen několik minut této "módní přehlídce" a věděl jsem, že bych ji rád viděl i podruhé - a vsadím se, že jsem nebyl zdaleka jediný.

 

Psát detailně o tom, co se odehrávalo v jednou sále, kde přehlídla probíhala, a v druhém, kde se všechno připravovalo, by bylo psaní na dlouhé minuty. V této chvíli mi jde spíše o zachycení prvních dojmů, atmosféry, ke všemu dalšímu se vrátím tady na stránkách i v Hluckých novinách.

 

Nápad, aby krojovaná přehlídka byla "propojena" živou hudbou a vystoupením hluckých souborů, byl znamenitý - od první chvíle až po poslední vystoupení, kdy zpíval celý sál. A k tomu velmi zajímavé průvodní slovo, které nebylo "jen" o krojích, ale také o těch, kteří v minulosti kroje nosili.

 

Jen si to představte. Kolem přehlídkového mola není jediné místo volné, všichni očekávají, kdo první vejde do sálu. Začínají hrát housle a přicházejí kmotřenka s kmocháčkem. V náručí drží dítě, které nesou ke křtu, kráčí v nádherně zdobených krojích, a zároveň se sálem ozývá  krásný dětský hlas Lucky Rybnikářové. Diváci reagují prvním potleskem, který se bude ještě mnohokrát opakovat.

 

Pokud bych měl mluvit o svých pocitech, byl jsem potěšený z několika věcí. Kromě samotné přehlídky a zájmu o ni, jsem byl nadšený z vystoupení dětských souborů. Divákům se představilo tolik hluckých dětí, že jsem je podezíral, jestli nechodí na pódium stále dokola nebo je někdo "neloví" z nějakého pohádkového klobouku. To bylo neuvěřitelné, a obrovský dík patří těm, kteří děti vedou ke zpívání i tančení! Tedy vedoucím a rodičům - a to zejména těm rodičům, které se snaží povzbuzovat v dětech lásku ke zpívání.

 

Bylo by nespravedlivé nezmínit se také o dětech, které držely v rukou hudební nástroje. Bylo jich mnoho, já mám před sebou obrázek, kdy vyhrávaly jak děti z cimbálovky pod pódiem, tak děti, které stály na pódiu. I to byl jeden z nejvíce potěšujících obrázků hluckého víkendu. Práce učitele hudby pana Říhy je obrovská a možná bude spravedlivě doceněna až v okamžiku, kdy takoví učitelé už nebudou. Byl jsem se jednou podívat, když učil malé děti třeba "jen" na flétny, a řeknu vám - učit děti hrát na hudební nástroje je fuška, o které nemá laik ani ponětí.

 

Na samostatné psaní by bylo setkání s hluckými "tetičkami", v zákulisí jsem si s nimi povídal hodně, pokusil jsem se něco z toho zachytit také na videokameru.

 

Co o nich napsat tady a teď? Myslím, že každý čtenář si je vědom jejich nepostradatelnosti (omlouvám se za takto dlouhé slovo). Pozoroval jsem jich, jak nesmírně moc se snažily všechny kroje připravit, a jak stále a stále dokola upravovaly sebemenší detaily na krojích.  Ale nejen to. Všímal jsem si také jejich vztahu k vnučkám, bylo v něm všechno to, co obnáší přestarostlivý svět babiček, svět, který je na definitivním ústupu, protože "nové babičky" vyrůstají na módních žurnálech a v kosmetických salónech.

 

Nakonec dnešního psaní (které je už tak dlouhé) bych rád vzpomněl ty, kteří už spí svůj věčný spánek, ale bez nichž by žádná sváteční sobota ani neděle v Hluku nebyly. Oni kroje z módní přehlídky nosili ve svém každodenním životě, oni si je šili i vyšívali i uchovávali pro budoucnost, oni lásku k nim přenášeli na své děti.

 

Nejdůležitější ze všeho přitom nebyly ani tyto kroje, ale celý ten život, který byl s kroji spojen. Byl to život přetěžký a v porovnání s dnešními poměry nekonečně skromný, život, kde hlavní slovo měla víra a příroda, protože člověk byl jiný než dnes. Byl-li tedy tento článek o krojích, nemůže na konci chybět naděje, že se slávou krojů se možná vrátí i něco z hodnot, které v mnoha případech kroje "ukrývaly"  - nebo možná spíše zvýrazňovaly.     

 

RB (www.slovackoDNES.cz)

 

Ps. Fotky, které vidíte, jsou z focení, které probíhalo především před tvrzí. Fotky z něho jsem dal na stránky obratem, protože mnozí chtěli vidět fotky co nejdříve. Snímky ze samotné přehlídky fotil Martin Sekanina, první už máte k dispozici. Kromě toho ještě Martin všechny krojované fotil "ateliérově", a tyto snímky budou určitě publikovány nejen na internetu nebo v Hluckých novinách (první z nich už vidíte také ve fotogalerii). Fotogalerie začíná "tetičkami", které měly na uspořádání přehlídky největší zásluhu (nejsou všechny, ale nezapomněl jsem na ně, brzy napíši o všech). Následují snímky různých hluckých souborů a poté už historické kroje - ještě budou přibývat...

 

FOTO: RB


Vytvořeno: 5. 12. 2016
Poslední aktualizace: 17. 1. 2017 03:47
Autor: