Odeslat stránku e-mailem

Navigace

Obsah

Nejlepší zelí dělá Marie Kotačková

Typ: ostatní
Pravidelné a oblíbené setkání seniorů bylo tentokrát zaměřeno na ochutnávání zelí. Po skončení se nejvíce radovala paní Kotačková, jejíž zelí bylo vyhodnoceno jako nejchutnější.

Hned na začátku se přiznám, že je poněkud obtížné zachytit atmosféru seniorských setkání na tvrzi. Platí o nich totiž to, co o řadě podobných setkání - je nutné být na místě, vnímat atmosféru, poslouchat muziku a povídání přítomných, pozorovat radost těch, kteří jsou šťastní, že jim život dopřává možnost takto prožívat už spíše podzim svého života.

 

Poklud si takovou atmosféru představíte, zkuste uslyšet ještě zvuk harmoniky, vybavit si texty známých písniček a pak se třeba dejte do zpěvu. Tak jako hlučtí senioři (nevím, jestli by se za slovo důchodci nezlobili), kteří zpívali přes celý sál tvrze a přitom se ještě bavili na téma zelí.

 

Možná byste namítli, co o takovém zelí je možné vůbec psát, ale po své osobní zkušenosti můžu upozornit, že by toho bylo možné psát opravdu hodně. Když jsem se dal do řeči s těmi, kteří vzorky zelí nosili, dovídal jsem se, jak se připravuje sterilizované, nebo ještě lépe kvašené zelí, kolik se do něho dává cibule, kmínu nebo soli, případně, cože to je ten prášek pyrosyřičitan. Pro neznalce - ten se přece dává právě do zelí.

 

Vzorků bylo hodně, jejich posuzování pečlivé a spravedlivé, vítězové byli očekáváni s velkým napětím. Nakonec se nejdříve zvedl ze svého místa pan Antonín Dufka, který získal pěkné třetí místo. "Je to zelí s koprem," křikl na mě, když si šel pro cenu - jedno půllitrové pivo. Diplom za druhé místo a klobásku k tomu si odnášela z tvrze paní Ludmila Hrdinová, jejíž recept v této chvíli bohužel neznám.

 

Ovšem pozor, s dámou na prvním místě jsem se dal do řeči a vše potřebné vyzvěděl. Nejdříve její jméno - paní Marie Kotačková, usmívala se a tvrdila, že dělá úplně obyčejné zelí, jenže, když jsem ji poslouchal, měl jsem pocit, že tak obyčejné určitě není.

 

Takže tady je návod na nejchutnější hlucké zelí tak, jak jsem si ho zapisoval při povídání paní Kotačkové:

 

Vezmete kamenitý hrnec (ano, kamenitý!) a na spodek dáte tvrdý chleba (aby zelí spíš vykvasilo). Pak položíte první vrstvu zelí (třeba i z obchodu),  posolíte a ještě dáte nakrájenou cibuli. Do toho přisypete trošku kmínu. Ale opravdu jen trošku, kmín by udělal zelí moc hořké! Když takovou jednu vrstvu máte, pořádně ji "udusáte" rukou. Jestliže jste hotoví, můžete pokračovat ještě s dalšími dvěmi vrstvami. Můžete počítat  s tím, že se vám vytvoří vrstva vody, tu samozřejmě odebírejte.

 

Důležitá rada - paní Kotačková nakonec zelí zatíží vyřezaným kolem dřeva, na které položí nejlépe umytý kámen. Kolem velkého hrnce je ještě "járek", do kterého leje čistou vodu. Proč? Aby zelí nenabralo hnědou barvu. Pak už nezbývá než jen čekat, přibližně tak měsíc. Ovšem opět pozor - hrnec se zelím musí být v teple, třeba v kuchyni.

 

Takový je tedy recept od vítězky, který se naučila - jak mi doslova řekla - od své maminky. Můžete ho vyzkoušet. Nebo si zkuste zajít na zelí do některé z blízkých resturací - bohužel tip na tu s nejlepší, nebo alespoň dobrou kuchyní, vám nedokáži poskytnout.

 

RB

 

Snímky ze seniorského setkání


Vytvořeno: 7. 12. 2016
Poslední aktualizace: 17. 1. 2017 03:47
Autor: