TV seriál "Slovácko sa nesúdí"

 

Moravské víno i klobásky lákají na Slovácko turisty více než domy známé ze seriálu Slovácko sa nesúdí. 
Filmová zákoutí připomíná už jen pár opuštěných domků v několika vesnicích okolo Uherského Hradiště a také pamětníků, kteří hovoří nářečím, jemuž málokterý z mladší generace rozumí.
Úsměvné příběhy natočila brněnská televize v 70. letech minulého století podle stejnojmenné knihy lidového vypravěče a spisovatele Zdeňka Galušky. Nostalgicky na chvíle natáčení zavzpomínal Jaroslav Šotl, který v seriálu vystupoval s cimbálovou muzikou, jež se objevovala v některých scénách nebo v předělech jednotlivých dějství. Jedny z nejkrásnějších vzpomínek má na herce Jozefa Krónera (1924 až 1998), který ztvárnil nezapomenutelného stařečka Pagáče. 
"Vždycky znal všechny naše písničky a někdy i o sloku navíc. Při natáčení měl velmi lidský přístup k celému dění, které tam probíhalo," řekl ČTK. Tenkrát to prý lidé, kteří se podíleli na natáčení, neocenili tolik jako dnes, když se na seriál dívají s odstupem. Úsměvné mu nyní nepřipadají jen příběhy seriálu, které "lidsky" přibližují dřívější život na vesnici, ale i podoba některých účinkujících. "Nedávno jsem se na seriál díval s manželkou a sám jsem při něm řekl: 'Můj syn Radek tam tenkrát přece nevystupoval?'," poznamenal Šotl k proměně své vlastní tváře.
Zatímco někteří herci se v seriálu měnili, režisérská stolička zůstala po celou dobu obsazena Petrem Tučkem, na něhož lidé vzpomínají stejně jako na hlavní protagonisty. Režisér scény točil nejen v ateliérech, ale na řadu záběrů si vybíral reálné prostředí Slovácka. V seriálu se tak mihly třeba i některé sakrální památky nebo reálné dvorky slováckých stavení. "Některé ty vzpomínky jsou docela zajímavé, protože vím, že když se natáčel jeden z dílů, kde se střetla chasa v hospodě při jízdě králů, se nakonec herci porvali doopravdy. Někdo to prostě neunesl a pan režisér tehdy jen křičel: "Toč to, toč to - to je přesně ono!," přiblížil Šotl.
Seriál však neproslavily jen typické slovácké stavby, ale i krása místních krojů a nářečí.  Babičky dětem občas zakazují nasísat (nahlížet), bečat (brečet) nebo se na ně ušcúří (usmějí). Při prohlídce starých domů, pro které je typická modrá, průvodce jistě nepřekvapí pojmem totkaj (tady). Historické domy v zástavbách vesnic na Slovácku turisté nepřehlédnou. Místní si stále dávají záležet na vzhledu svých domů, které mívaly modře či růžově malované podezdívky podle toho, zda v domě bydlel svobodný mládenec či dívka na vdávání. 
Kromě toho bývalo, a dodnes je, ctižádostí hospodyň, aby nad dveřmi, okny a po celé omítce domů byly vymalovány ty nejkrásnější, nejoriginálnější a nejbarevnější ornamenty. "Pamětní domky jsou nyní prázdné, ve správě je mají obce. Filmaři je v poslední době ale nevyhledávají, natáčí se spíš ve skanzenech," řekl Kamil Dufka, který se dříve o dva slovácké domy staral v Hluku. Jeden z nich například pochází z roku 1840, je v něm jedna místnost s původním vybavením a chlebovou pecí. Černá kuchyň se nachází v průchodu u dvora. 

 

Michaela Bradová