Krojová svatba

Dlouhý potlesk diváků i pořádný výdech účinkujících byl slyšet na Hody 2010 v parku před tvrzí. Hlučané i návštěvníci Hluku viděli po mnoha letech rekonstrukci hlucké krojované svatby, která jistě oslovila srdce mnoha přítomných. Obrovské poděkování patří všem, kteří se na tomto programu podíleli a přes mnohé pochybnosti i potíže jej statečně "dotáhli" až do úspěšného konce. 

Skoro se mi ani nechce dávat sem na internet ukázky z této svatby, protože bych všem čtenářům vzkázal - měli jste se zajít prosím podívat, copak lze přes neživou obrazovku počítače zprostředkovat zážitek, který bylo možné prožít v chladnějším večeru a noci v přítomnosti mnoha krojovaných?

Moc bych si přál, aby nás rekonstrukce krojované svatby "přivedla" k občasnému přemýšlení nad hodnotami, které kdysi měly svou ohromnou cenu a dnes pomalu mizí - tou hlavní hodnotou byla jistě rodina, která se ocitla na začátku našeho 21.století v troskách, na což nejvíce doplácejí děti.

Rád bych také, aby přípravy a samotné provedení svatby napomohlo většímu  zájmu alespoň některých Hlučanů o lidovou kulturu, a to především mezi mladou generací.

Stejně tak by bylo potěšitelné, kdyby se ještě více "sblížily" všechny folklorní skupiny, které se v Hluku lidové kultuře věnují, myslím, že jejich spolupráce na krojované svatbě (a zejména povedený výsledek) by tomu mohly napomoci.

Rád bych vzpomněl režisérku, paní Irenu Poledníkovou - Krylovou. Její nasazení při zkouškách bylo obrovské a ne každému bylo po chuti. Ať jsem ale mluvil s kýmkoliv, od všech jsem slyšel jednu stejnou větu - bez ní by krojovaná svatba nebyla. Bez výhrad souhlasím, její náročnost a snaha po co nejlepším výsledku byla opravdu maximální.

Druhou dámou, kterou bych chtěl vzpomenout, je paní Marie Lekešová. Minimálně z jedné části stál celý program právě na ní. Svými vzpomínkami a nenapodobitelným jazykem bavila v sobotu večer diváky a zároveň je jistě obohatila řadou zajímavých informací. Nikdo z diváků ale neví, kolik úsilí dala do příprav, slyšel jsem ji na zkouškách, jak donekonečna opakovala své výstupy a to i ve chvílících, kdy už jí docházely síly. 

Díky vám všem, kteří jste ukázali, že má smysl dělat něco pro městečko, ve kterém žijete.

Radek Bartoníček