Historie města (CZ, EN, D)

latinsky Hlucium (odvozeno od hlučně tekoucí vody) je jednou z nejstarších osad naší vlasti. Leží v oblasti starého osídlení doloženého archeologickými nálezy již 2000 - 2500 let před Kristem. Jeho jméno je často spojováno s Luckým polem, uváděným v Kosmově kronice v letech 1099 a 1116. Byl součástí Lucké provincie jako zeměpanská ves a v roce 1294 jej držel Oldřich z Hradce. Po jeho smrti připadl opět králi a král Václav II. daroval Hluk v roce 1303 Zdislavu Měšcovi. Tehdy se zde též uvádí dřevěná tvrz. 
Od 14. století držela původně samostatný hlucký statek střídající se drobná šlechta. Od roku 1460 to byli Zástřizlové - až do roku 1506, kdy získali Hluk páni z Kunovic. V roce 1559 je zde pan Jaroslav z Kunovic, jak je uvedeno na erbu v jižní části nádvoří tvrze. Po jeho smrti byl majitelem jeho bratr Jetřich a v roce 1625 koupil ostrožské panství i s Hlukem Gundakar z Lichtenštejna. Tam Hluk náležel do zrušení patrimoniální správy. Roku 1663 byl celý Hluk i s dvorem vypleněn při tureckém nájezdu. Stejná vojska pustošila kraj í v r. 1683. K dalším útokům, tentokrát kuruckých vojsk Ference Rákocziho došlo v letech 1703, 1705, 1708 a 1709. V letech 1663, 1709, 1838 a 1857 Hluk opakovaně vyhořel. Někdejší ves byla v r. 1525 povýšena králem Ludvíkem I. Jagellonským na městečko a v roce 1970 na město. Osobnosti, jejichž život a tvorba jsou spojeny s naším městem: František Kožík - spisovatel (proslavil hluckou tvrz románem Na dolinách svítá), Antonín Zelnitius - učitel, archeolog, František Omelka - prozaik, Dominik Černý - malíř malující hlucké kroje, Jan Smital - malíř, František Hořínek - učitel, kronikář, napsal knihu Slovácké městečko Hluk (1937).

Hluk, Hlucium in Latin (derives from water flowing noisily) is one of the oldest settlements at the Czech Republic territory. It is situated in the area colonizing of which already in 2000 - 2500 B. C. has been proved by archaeological findings. Its name is often being connected with the "Lucké pole" field mentioned with reference to 1099 and 1116 in the Kosmas' Chronicles. As a monarch's village, Hluk was a part of the "Lucká provincie" province, and it became possession of Oldřich of Hradec in 1294. After his death, the village reverted to monarch. In 1303, King Václav II donated it to Zdislav Měšec. A wooden citadel is referred to this time here. 
Since the XIV century, various gentry changed in occupation of the originally independent manor: the family of Zástřizly since 1460 to 1506 when Hluk became possession of the nobs of Kunovice. Sir Jaroslav of Kunovice stayed here in 1559, as showed oň the coats of arms in the citadel courtyard's southern part. His brother Jetřich became the owner after his death, and Gundakar of Lichtenštejn bought Hluk together with the estates of Ostroh. Hluk belonged to the family till patrimonial government abolition. 
In 1663, the whole Hluk with its courtyard was plundered during a raid of Turks. The same troops devastated the country also in 1683. Other attacks - this time by Ferenc Rákoczi's Hungarian troops - were made in 1703, 1705, 1708 and 1709. Hluk burnt down repeatedly in 1663, 1709, 1838 and 1857. The village was promoted to a town let by King Ludvík I. Jagellonský in 1525 and to a town in 1970. Important personages whose lives and work is connected with our town: František Kožík - writer (the citadel of Hluk was made famous by his novel Dawn in the lowland), Antonín Zelnitius - teacher, archaeologist, František Omelka - prose-writer, Dominik Černý - painter (pictures of national costumes of Hluk), Jan Smital - painter, František Hořínek - teacher, chronicler, (wrote the book Hluk, a townlet of Moravian Slovakia 1937). 
The present number of inhabitants is 4331, the town's area takes 2840 hectares.

Hluk, auf lateinisch Hlucium (hergeleitet von laut flieißendem Wasser), ist eine der ältesten Siedlungen unserer Heimat. Sie liegt auf dem Gebiet einer alten Ansiedlung, welche durch archäologische Funde aus den Jahren 2000 - 2500 vor Christus nachgewiesen ist. Der Name Hluk wird oft mit dem in der Kosmas-Chronik in den Jahren 1099 und 1116 angefűhrte, „Lucké pole" in Zusammenhang gebracht. Hluk war ein landesfűrstliches Dorf der Provinz "Lucká provincie" und im Jahre 1294 wurde es zum Eigentum von Oldřich von Hradec. Nach seinem Tod fiel es erneut dem Kőnig zu und der Kőnig Václav II. schenkte das Dorf Hluk im Jahre 1303 Zdislav Měšec. Zu dieser Zeit ist historisch die Existenz einer Holzfestung nachgewiesen. 
Ab dem 14. Jahrhundert war das ursprűnglich selbständige Gut Hluk in Besitztum verschiedener kleinadeliger Familien. In den Jahren 1460 bis 1506 gehőrte das Landgut der Familie von Zástřizly. Danach ging es in Besitz der Herren von Kunovice űber. Wie im Wappen im sűdlichen Teil des Festungshofes angefűhrt ist, hatte hier im Jahre 1559 Herr Jaroslav von Kunovice seinen Sitz. Nach seinem Tod fiel das Gut seinem Bruder Jetich zu und im Jahre 1625 kaufte Hluk und die Herrschaft Ostroh Gundakar von Lichtenštejn. Zu diesem Landgut gehőrte Hluk bis zur Aufhebung der Patrimonialverwaltung. 
Im Jahre 1663 wurde das ganze Dorf, sowie der Hof Hluk während eines Tűrkenstreifzugs ausgeplűndert. Dieselben Truppen verwűsteten das Land auch im Jahre 1683. Zu weiteren Angriffen, diesmal von Seite der ungarischen Ferenc-Rákoczi-Truppen, kam es in den Jahren 1703, 1705, 1708 und 1709. In den Jahren 1663, 1709, 1838 und 1857 brannte Hluk wiederholt aus. Das ehemalige Dorf wurde im Jahre 1525 vom Kónig Ludvík I. Jagellonen zum Marktflecken und spáter im Jahre 1970 zur Stadt erhoben. Persőnlichkeiten, welche in unserer Stadt lebten und schufen: František Kožík - Schriftsteller (durch seinen Roman "Na dolinách svítá" wurde die Festung Hluk berűhmt), Antonín Zelnitius - Lehrer, Archáologe, František Omelka - Prosaschriftsteller, Dominik Èerný - Maler, der die Hluker Trachten malte, Jan Smital - Maler, František Hořínek - Lehrer, Chronikschreiber, (welcher das Buch "Slovácké městečko Hluk" geschrieben hat 1937). 
Derzeit leben in der Stadt Hluk 4331 Einwohner und das Katastralgebiet der Stadt breitet sich auf 2840 Hektar aus.