Kostel sv. Vavřince v Hluku se vypíná na údolní terase uprostřed obce, přístup k němu je po 21 stupních prostorného, v roce 1945 přebudovaného schodiště. Svým majestátným vzhledem přitahuje pozornost a zve ke vstupu.
Dominantou chrámu je věž, její zvonicové patro člení odstupňované vpadlé výplně. Okna mají ve vrcholu segmentového záklenku klenák a na parapetu čabraku s kapkami.
Hlavní oltář se zděným sloupovým nástavcem (retabulem) je zasvěcen duchovnímu patronu kostela sv. Vavřinci. Plastika světce nahrazuje malířské plátno, je umístěna na soklu ve střední nice, nad níž je v oválné zlacené kartuši nápis SV. VAVŘINEC. Ruce má mírně rozepjaté podél těla, vpravo rošt, jeho typický atribut. U nohou světce dvě postavy andělů, z nichž jeden drží knihu a druhý roh hojnosti.
Součástí vybavení kostela je také přízední kazatelna. Na vrcholu její stříšky je umístěna původní alegorie matky církve zpodobněná v postavě ženy v dlouhém řasnatém oděvu, hlavu zavinutou rouškou, v levé ruce držící kříž, pravá volně spuštěná podél těla, dlaň obrácena vzhůru. Svým pojetím se v tomto případě Ignác Morávek přiklonil ke klasicistnímu projevu.
Strop kazatelny zdobí drobná plastika zpodobňující Ducha svatého, kamenné zábradlí schodiště kazatelny je zdobeno prolamovaným ornamentem, na ambonu tři zlacené plastické ozdoby s florálním motivem.
Chrámovou loď osvětluje kovový pozlacený šestiramenný lustr, zakoupený v roce 1901 ve Vídni. Denní světlo proudí skrze malovaná okna, na nichž jsou zpodobněni na evangelijní straně v presbytáři sv. Jan Křtitel, v lodi sv. Anna, sv. Josef. Na epištolní straně v lodi sv. František z Assisi s Ukřižovaným, sv. Václav a na kůru sv. Cyril a Metoděj.
K vybavení kostela náležejí i drobné plastiky, z nichž vzpomeňme sochy sv. Antonína Paduánského, Božského srdce Páně a Srdce P. Marie, P. Marie Hostýnské, sv. Terezie Ježíšovy a sv. Jana (Dona) Bosca.
K výbavě kostela náleží i zvony. O těch nejstarších kusé prameny mlčí, pouze Řehoř Wolný uvádí, že na věži visely tři zvony, umíráček a sanktusník. První podrobnější zmínku o nich najdeme teprve v souvislosti s válečnou rekvizicí v roce 1917, jíž podlehly dva zvony.
Římskokatolická farnost Hluk
P. Josef Janek
Telefon: 572 581 481
V sousedství kostela stojí jednopatrová budova fary, postavená v roce 1780. Původní farní budova byla jednoduchým slámou krytým stavením, jehož chatrný stav popsal farář Matouš Kretschmer ve farní kronice. Za pozornost stojí také jeho zjištění, které náhodně učinil v prostoru velké světnice v místech původní fary. V podlaze objevil velký otvor, na nějž navazovala chodba vykopaná v zemi, z větší části zasypaná. Původně vedla asi 2 sáhy kolmo dolů a poté šikmo ke studni před farou a podél farského sklepa. Funkci chodby mu objasnili pamětníci, Hlučané se v neklidných válečných časech skrývali před nájezdníky pod zemí. V zemních jámách uchovávali také své zásoby, zejména obilí, sám Kretschmer našel na faře tři takové jámy, stejně jako chodbu je nechal zasypat.
O výstavbu nové fary se zasloužil farář František Stárek, který nejenže přiměl patrona k výstavbě, ale sám poskytl obnos 1 000 zlatých. Farní budova má obdélný půdorys, její hlavní průčelí je členěno nízkou podezdívkou. Pravoúhlý vchod do budovy, přístupný po pětistupňovém schodišti, je situován uprostřed. Nad ním je umístěna kopie kamenného plastického erbu Lichtenštejnů. Přízemí objektu je členěno dvojicí oken na každé straně od vchodu, v patře odděleném kordonovou římsou je pět oken vsazených do líce zdiva. Boční fasádu budovy člení tři okna. Podstřešní profilovaná římsa nese valbovou střechu. Uvnitř budovy jsou místnosti v přízemí zaklenuty valenou klenbou, v patře jsou plochostropé.
Fara navazuje na areál kostela a představuje kvalitní barokní architekturu, v roce 1958 byla zapsána do státního seznamu nemovitých kulturních památek.
