Menu
Město Hluk

Pamětihodnosti

Dominantou města Hluk a zároveň jeho nejstarší památkou je středověká tvrz, která leží ve středu obce na pravém břehu potoka Okluky. V darovací smlouvě z roku 1303 postoupil král Václav II. ves Hluk Zdislavovi zvanému Měšeč. Touto listinou také povolil stavbu obydlí ze dřeva. První písemná zmínka přímo o tvrzi pochází z roku 1391, kdy markrabě Jošt předával Jindřichovi ze Schönwaldu ves Hluk s tvrzí. Původně dřevěná gotická vodní tvrz byla vybudována jako obranná bašta proti vpádům Uhrů. Postupem let ji vlastnily rody pánů ze Zástřizl, pánů z Kunovic (erb na nádvoří z roku 1559) a rod Lichtenštejnů. Roku 1941 se tvrz stala majetkem města. V padesátých letech 20. století si zde zemědělské družstvo zřídilo sklady. Tvrz postupně chátrala a hrozila jí demolice. O její záchranu se zasloužil spisovatel František Kožík, který na hluckou tvrz umístil děj svého historického románu Na Dolinách svítá a divadelní hry Hejtman Šarovec. V 60. letech byla opravena a stala se kulturním střediskem celého města.

V druhé polovině roku 2022 byly započaty fyzické práce na její rozsáhlé rekonstrukci a po bezmála dvou letech je hlucká tvrz slavnostně znovuotevřena dne 1. 6. 2024 a stává se tak opět členem hluckého společenského a kulturního života.

Využity jsou téměř všechny její prostory. Přímo z nádvoří se vchází do obřadní síně, zámecké restaurace, do věže a ke schodišti a výtahu do prvního patra, kde jsou v provozu dva sály pro pořádání různých společenských nebo soukromých akcí. Ve věži jsou nově zřízeny dva apartmány, ve kterých je možné se ubytovat. Pod tvrzí se nachází dva sklepy, z nichž jeden z nich je možné využít pro pořádání soukromých akcí s menším počtem účastníků. Do budoucna se plánuje v prostorách bývalé knihovny, která byla dříve v přízemí, vytvoření muzea.

 
fotofotofotofoto
Při osidlování krajiny kolem řeky Moravy vzniká ve 13. století i osada, nazvaná podle "hlučně tekoucí (tedy vřící) vody" Hluk. V obdobích svého vývoje patřila různým majitelům a její osud se příliš nelišil od jiných zemědělských obcí v kraji. Mezi obyvateli převažovali rolníci, kteří se svými početnými rodinami obývali skromné příbytky.
 

Pět domků je majetkem města a najdete je v ulici se starobylým názvem Rajčovňa. Jsou postaveny z "kotovic" neboli nepálených cihel, a jejich zdi pokrývá mazanina z ječmenných plev, hlíny a vody. přemalovaná vápnem. Dnes už mají střechu z pálených tašek, ale dříve ji pokrývaly došky, které však bývaly příčinou častých požárů.

Domky jsou malé už při pohledu zvenčí, ale pořádně se můžete začít podivovat teprve až vstoupíte do nejmenšího z nich. Ve svěnici s nízkým stropem a rozměry asi 3x3 metry uvidíte jedinou postel, která jaksi neodpovídá tomu, že tento prostor obývala devítičlenná rodina. A to se sem vešel ještě stůl s lavicí, které jsou součástí tzv. Svatého koutu vyzdobeného obrázky svatých, a také kachlová kamna s pecí. Ta se vytápěla zvenčí z tzv. černé kuchyně, která svůj název dostala podle otevřeného ohniště, z něhož odcházel kouř do robustného komína.

V dalším z domků najdete v jizbě figuríny oblečené do zdejšího kroje, který se nosil při výjimečných příležitostech, třeba při církevních slavnostech či hodech. Jiná místnost je vybavena dobovým nábytkem, který pochází z národopisné sbírky Slovácká jizba - kromě rozměrného stolu s dekorovanými lavicemi by vás mohla zaujmout kachlová kamna či malovaná postel a skříň. A v kuchyni si zase můžete prohlédnout kachlový sporák, dřevěnou máselnici a na lavicích pod oknem dřevěné nářadí potřebné k pečení chleba.

 
Videa  o vaření na památkových domcích:
 

Projekt "Po stopách historie a tradic Hluku a Nemšové"
Muzeum folkloru a tradic Hluk
Domky č.p. 260 a č.p. 261 v ulici Rajčovna
 
Zatímco až doposud přitahovaly návštěvníky dva historické domečky udržované v původní verzi, dva vedlejší domky č.p. 260 a 261 jsou rekonstruovány na muzeum folkloru a tradic.

Nápad, jak je oživit a současně využít jejich prostory, vznikl koncem roku 2008  po společném jednání s družebním městem Nemšová (Slovensko), které mělo zájem o realizaci podobného projektu. V rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce SR-ČR 2007-2013, byla možnost pro obě města získat na realizaci obou záměrů finanční prostředky z evropských fondů. A tak obě města podala společnou žádost a ještě v říjnu roku 2008 obdržela od Ministerstva výstavby a regionálního rozvoje Slovenské republiky oznámení o schválení žádosti o finanční příspěvek pod společným názvem projektu „Po stopách historie a tradic Hluku a Nemšové“.

V domku č.p. 260 se celý průjezd změnil ve víceúčelový prostor k posezení, ke konání různých besed, kulturních, folklorních i společenských akcí. Výhodou je, že tento prostor je propojen s dvorem vedlejšího památkového domku, kde se až doposud tyto akce v malém prostoru odehrávaly. Dále v domku č.p. 260 je místnost věnovaná historii města Hluk, další místností je funkční tradiční kuchyně a další dvě místnůstky budou sloužit jako společné sociální zařízení pro návštěvníky památkových domků a muzea. Ve vedlejším domku č.p. 261 pak najdeme místnost, kde bude umístěno hospodářské nářadí a vybavení z dřívějších časů, další místnost bude sloužit jako expozice slováckého ornamentu a další jako expozice krojů a výšivek. A v zadní části tohoto domku je umístěn kotel na vaření povidel, kde si mohou občané navařit ze své úrody dobrá povidla.

Domky č.p. 260 a 261 po rekonstrukci

DomkyDomkyDomkyDomkyDomky

Domky č.p. 260 a 261 před rekonstrukcí

DomkyDomkyDomkyDomkyDomkyDomkyDomky

Aktuálně:

Penkův statek vznikl jako panský velkostatek Liechtensteinů na přelomu 17. a 18. století. Postupně pak prošel celou řadou přestaveb, stavebních úprav a bouracích prací, zejména koncem 19. století a v I. polovině století minulého. V historických pramenech se také uvádí, že pod částí budov se stále ještě nacházejí původní sklepení. Po zabrání dvora v rámci pozemkové reformy po skončení I. světové války a vzniku Československé republiky došlo k jeho parcelaci. Od roku 1923 se tak o areál dvora dělil nový majitel Egon Penk s obcí. Egon Penk zakoupil jen horní trakt dřívějšího panského dvora, obec získala trakt přední, kde původně stávaly hlavní budovy panského statku s obytnými prostorami a kancelářemi jeho správců. Na tomto místě dnes stojí škola, pocházející z třicátých let 20. století. Na ploše původního dvora se v současnosti nacházejí také objekty pošty, městského úřadu a hasičské zbrojnice.
Adresa:
Sokolská 655
687 25 Hluk
 
Program kina naleznete v kulturních akcích.
Od září 2017 využívá část budovy ZUŠ Hluk.

V roce 2017  byla v Hluku provedena rekonstrukce (zateplení a výměna otvorů, výměna zdroje, vybudování topného systému a vzduchotechniky a dostavba budovy) kina č.p. 655.

Název projektu: Stavební úpravy kina v Hluku
Registrační číslo projektu: CZ.05.5.18/0.0/0.0/15_019/0001844
Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií – Fondem soudržnosti v rámci Operačního programu Životní prostředí.
Popis projektu:
Realizací projektu došlo k zateplení obvodových stěn a stropu a výměně oken a dveří a k výměně zdroje z tuhých fosilních paliv (hnědého uhlí) za plynové kondenzační kotle a vybudování topného systému a vzduchotechniky pro sál. Dále byla provedena přístavby budovy o učebny místní ZUŠ včetně nového sociálního zařízení budovy.
 
Celkové náklady:                     21 166 298,60 Kč
Celkové způsobilé výdaje:      3 737 297,88 Kč
Výše dotace:                            1 494 919,15 Kč (40 %)
 
Cíl a výsledek projektu:
Cílem projektu bylo zlepšení tepelně technických vlastností objektu, snížení energetických ztrát a snížení emisí.
Výsledkem realizace projektu je snížení spotřeby energie o 170,201 GJ/rok, tj. o 72,3 %, snížení emisí CO2 o 19,789 t/rok, tj. o 81,2 %, snížení provozních nákladů, zlepšení vnitřního prostředí budovy a vzhledu budovy.
 
Foto před realizací
foto
Foto po realizaci
foto
S přípravou a realizací projektu pomáhala pracovníkům města Energetická agentura Zlínského kraje, o.p.s., která zajišťuje administraci projektové žádosti až do ukončení doby udržitelnosti projektu, což je 5 let od uvedení budovy do provozu. Včetně metodického vedení provádění energetického managementu budovy.
Kostel sv. Vavřince v Hluku se vypíná na údolní terase uprostřed obce, přístup k němu je po 21 stupních prostorného, v roce 1945 přebudovaného schodiště. Svým majestátným vzhledem přitahuje pozornost a zve ke vstupu.
 
Dominantou chrámu je věž, její zvonicové patro člení odstupňované vpadlé výplně. Okna mají ve vrcholu segmentového záklenku klenák a na parapetu čabraku s kapkami.
 

Hlavní oltář se zděným sloupovým nástavcem (retabulem) je zasvěcen duchovnímu patronu kostela sv. Vavřinci. Plastika světce nahrazuje malířské plátno, je umístěna na soklu ve střední nice, nad níž je v oválné zlacené kartuši nápis SV. VAVŘINEC. Ruce má mírně rozepjaté podél těla, vpravo rošt, jeho typický atribut. U nohou světce dvě postavy andělů, z nichž jeden drží knihu a druhý roh hojnosti.

Součástí vybavení kostela je také přízední kazatelna. Na vrcholu její stříšky je umístěna původní alegorie matky církve zpodobněná v postavě ženy v dlouhém řasnatém oděvu, hlavu zavinutou rouškou, v levé ruce držící kříž, pravá volně spuštěná podél těla, dlaň obrácena vzhůru. Svým pojetím se v tomto případě Ignác Morávek přiklonil ke klasicistnímu projevu.

Strop kazatelny zdobí drobná plastika zpodobňující Ducha svatého, kamenné zábradlí schodiště kazatelny je zdobeno prolamovaným ornamentem, na ambonu tři zlacené plastické ozdoby s florálním motivem.

Chrámovou loď osvětluje kovový pozlacený šestiramenný lustr, zakoupený v roce 1901 ve Vídni. Denní světlo proudí skrze malovaná okna, na nichž jsou zpodobněni na evangelijní straně v presbytáři sv. Jan Křtitel, v lodi sv. Anna, sv. Josef. Na epištolní straně v lodi sv. František z Assisi s Ukřižovaným, sv. Václav a na kůru sv. Cyril a Metoděj.

K vybavení kostela náležejí i drobné plastiky, z nichž vzpomeňme sochy sv. Antonína Paduánského, Božského srdce Páně a Srdce P. Marie, P. Marie Hostýnské, sv. Terezie Ježíšovy a sv. Jana (Dona) Bosca.

K výbavě kostela náleží i zvony. O těch nejstarších kusé prameny mlčí, pouze Řehoř Wolný uvádí, že na věži visely tři zvony, umíráček a sanktusník. První podrobnější zmínku o nich najdeme teprve v souvislosti s válečnou rekvizicí v roce 1917, jíž podlehly dva zvony.

Římskokatolická farnost Hluk
P. Josef Janek
Telefon: 572 581 481
 

fotofotofotoobr


V sousedství kostela stojí jednopatrová budova fary, postavená v roce 1780. Původní farní budova byla jednoduchým slámou krytým stavením, jehož chatrný stav popsal farář Matouš Kretschmer ve farní kronice. Za pozornost stojí také jeho zjištění, které náhodně učinil v prostoru velké světnice v místech původní fary. V podlaze objevil velký otvor, na nějž navazovala chodba vykopaná v zemi, z větší části zasypaná. Původně vedla asi 2 sáhy kolmo dolů a poté šikmo ke studni před farou a podél farského sklepa. Funkci chodby mu objasnili pamětníci, Hlučané se v neklidných válečných časech skrývali před nájezdníky pod zemí. V zemních jámách uchovávali také své zásoby, zejména obilí, sám Kretschmer našel na faře tři takové jámy, stejně jako chodbu je nechal zasypat.

O výstavbu nové fary se zasloužil farář František Stárek, který nejenže přiměl patrona k výstavbě, ale sám poskytl obnos 1 000 zlatých. Farní budova má obdélný půdorys, její hlavní průčelí je členěno nízkou podezdívkou. Pravoúhlý vchod do budovy, přístupný po pětistupňovém schodišti, je situován uprostřed. Nad ním je umístěna kopie kamenného plastického erbu Lichtenštejnů. Přízemí objektu je členěno dvojicí oken na každé straně od vchodu, v patře odděleném kordonovou římsou je pět oken vsazených do líce zdiva. Boční fasádu budovy člení tři okna. Podstřešní profilovaná římsa nese valbovou střechu. Uvnitř budovy jsou místnosti v přízemí zaklenuty valenou klenbou, v patře jsou plochostropé.

Fara navazuje na areál kostela a představuje kvalitní barokní architekturu, v roce 1958 byla zapsána do státního seznamu nemovitých kulturních památek.

fara

 

 

K nejhodnotnějším drobným duchovním stavbám na hluckém katastru patří nesporně barokní poklona pod Babíma horama. Podle tradice měla být postavena na místě údajné bitvy v roce 1421. Jedná se o kvalitní doklad barokní lidové architektury, postavený v první polovině 18. století. Má obdélníkový půdorys, členěna je nízkou podezdívkou. Uprostřed všech čtyř stran je půlkruhově zaklenutá nika, nároží jsou zvýrazněna lizénami, završenými římsami. Podstřešní římsa je jednoduchá a nese střechu ve tvaru čtyřbokého stanu. V jejím vrcholu je umístěn kovový kříž. Poklona byla naposled opravena nákladem města v letech 1999–2000 a o dva roky později prohlášena kulturní památkou.

Z barokního období pocházejí také podstavce dvou křížů v obci. První z nich stojí v blízkosti křižovatky na konci města a je datován rytým letopočtem 1780. Původní kříž byl zničen a v roce 1922 ho nahradil kříž současný. Druhý kříž najdeme na rozcestí ulic Antonínské a Lán. Barokní kamenný sokl rustikálního charakteru pochází údajně z roku 1781, na něj navazuje historizující kříž. Naposled byl opraven v roce 2002.

Kříž na hřbitově zhotovený Ernstem Melnitzkým pochází z poslední čtvrtiny 19. století. Vpředu na soklu kříže je umístěna pamětní deska kněze Ignáce Černíka.

Kříž na Šefranici byl postaven v místech někdejšího cholerového hřbitova. Epidemie této zhoubné nemoci postihla Hluk ve třicátých letech 19. století dvakrát po sobě. Poprvé v roce 1831 a farní kronika uvádí, že během osmi týdnů zemřelo 80 lidí. Druhé epidemii trvající stejnou dobu v roce 1838 podlehlo na 280 osob. Kříž historizujícího slohu nechala na své náklady postavit v roce 1903 Rolnická záložna v Hluku a vysvěcen byl 14. srpna. Z roku 1911 pochází litinový kříž se zděným soklem v Širokých polích, který dali přestavět manželé Tomáš a Kateřina Sadílkovi.

Z dalších křížů v obci vzpomeňme kamenný kříž v Boršické ulici vytvořený kameníkem Gregorem z Uherského Brodu a pořízený na náklady Bratrstva sv. Růžence s pomocí dobročinných občanů v roce 1928, stejný kameník zhotovil také kříž stojící ve Staré hoře, pořízen byl v roce 1925 vdovou Annou Pavlasovou. Rodina Mitáčkova a Kateřina Podlasová nechali pořídit v roce 1948 kamenný kříž nad přehradou. V roce 1956 byl u silnice do Uherského Hradiště v trati Žabince vybudován nákladem sourozenců Jana a Marie Nemravových místo starého železného kříže, vyvráceného nákladním autem, kříž kamenný.

Na katastru města najdeme i několik soch. U paty schodiště ke kostelu stojí socha sv. Jana Nepomuckého, pod Husí horou socha sv. Antonína Paduánského, postavená v roce 1948. Podnět k jejímu pořízení dala rodina Říhova, která přispěla větším obnosem, zbývající část byla získána sbírkou mezi občany. Snad nejvíce útrap přinesla moderní doba spojená s rozvojem automobilové dopravy soše P. Marie na Husí hoře. Původní socha byla pořízena nákladem Rolnické záložny v Hluku v roce 1894 a zhotovil ji sochař a kameník Jan Cingroš. Při několika dopravních nehodách byla poškozena natolik, že ji už nebylo možno opravit. Proto byla v roce 1998 nahrazena sochou novou, z té původní zůstal pouze kamenný podstavec.


Video z žehnání opravených sakrálních památek (2016)


Hlucké poselství z minulosti - otevření schránky z kamenného kříže

Při opravě hlavního kříže na hluckém hřbitově byla v jeho podstavci objevena skleněná láhev, v níž byly dva svitky papíru. K otevření (rozbití) láhve došlo 27. května na hlucké radnici. Kromě představitelů vedení města byli přítomni i zástupci rodiny Hájkovy, která opravu kříže z velké části financuje.

Hluk Město Hluk

nahoru