Čistý vzduch a klid nejen na Silvestra a Nový rok

Jak na Nový rok... bez prachu a chemie ve vzduchu

Od černého prachu k barevné obloze
Černý střelný prach – směs ledku, síry a dřevěného uhlí – kdysi poháněla všechny střelné zbraně. Pro velké množství spalin, které tak vznikají (vzpomeňte na kouřící hlavně) se u zbraní už pár desítek let používá bezdýmný prach (základem je nitrocelulóza), který kolikrát jako prach ani nevypadá. Černý prach se ale udržel v zábavní pyrotechnice.

Po zapálení směsi dojde k prudké reakci, vlastně výbuchu, jehož síla je směřovaná papírovou trubicí (u pyrotechniky) nebo hlavní (u zbraně) jedním směrem a tím je vystřelen náboj nebo pyrotechnická nálož. Pyrotechnická nálož může mít více složek (menších náloží) které se zapálí až po nějakém čase a k jejich výbuchu dojde až ve vzduchu. Nebo dojde k rozmetání celé petardy. Výlet z hlavně a chemická reakce jsou spojené s kýženými pyrotechnickými efekty – záblesky a hlukem. Ohňostroj je vlastně horký plyn a hořící částečky papíru, černého prachu a barvících složek. Samotný prach (resp. hořící dřevěné uhlí) poskytne barvu žlutou až oranžovou, do směsí se proto přidávají soli různých kovů, dost často jedovatých. I zábavní pyrotechnika stojí na vědeckých základech. A jde vlastně o dost zajímavé téma.

Hračky mají háčky
Chemička ve vzduchu
Z přehledu barvících složek (a celkového principu ohňostroje, což není nic jiného než trochu organizovaný výbuch) je zřejmé, že rachejtle vynášejí do vzduchu nezanedbatelné množství toxických látek. První na řadě je jemný prach. Pro jeho výskyt ve vzduchu jsou stanoveny limity, měřící stanice ho kontinuálně sledují. Jemný prach totiž proniká hluboko do plic a nedorazí tam sám, přiveze také řadu (toxických) látek ze vzduchu. Jeho zdrojem je jakékoliv hoření. Celoročně spalovací motory, elektrárny a některé továrny, v zimě topení (domácí i centrální) a na Silvestra rachejtle. V grafech stanic se odpalování ohňostrojů objeví zhruba za hodinu až dvě – podle vzdálenosti stanice od odpaliště a rozptylových podmínek.
Každoročně do vzduchu vyhodíme tuny látek, které by jinak byly v ovzduší (a to i městském) často v nedetekovatelném množství. Stroncium, baryum, měď, fosfor, rubidium, titan, seznam je dost dlouhý. Co je jednou ve vzduchu, ocitne se na zemi. Pokud to tedy nevdechneme. Všechny ty barvičky na obloze spadnou dolů jako téměř neviditelný prášek. Na zem, na trávu, na sníh. Na pískoviště. Na všechno, co pak přinejmenším děti berou do ruky a olizují. Dokud to nespláchne déšť, který sice nic neřeší, ale aspoň to naředí. Jak se nechali slyšet pracovníci Akademie věd: Kdyby tohle vypouštěla nějaká továrna, tak ji okamžitě zavřou.

Hluk a světlo
Ohňostroje se z logiky věci odehrávají většinou v zimě a za tmy. Z pohledu většiny živočichů jde o dvojnásobně klidové období. Náhlý hluk a záblesky u nich vyvolají paniku. Pro ilustraci stačí sledovat psa doma – buď se bojí a snaží se utéct nebo schovat, anebo se bojí a štěká do ochraptění. S málokterým to nehne. Volně žijící zvířata to prožívají stejně, pouze jejich reakce nevidíme, snad až na labutě zamotané do drátů. V zimě se celá řada zvířat stahuje do měst kvůli teplu a dostupné potravě; silvestrovské výbuchy jich tedy dotknou o to více. V létě to ale není o moc lepší: Pokud vyděšení ptáci opustí hnízda nebo mláďata, může to znamenat smrt pro rodiče i potomky. Snad ještě horší účinky mají ohňostroje odpalované ve volné krajině nebo u chalup a samot. Lze říct, že „příměstské“ druhy jsou na hluk a lidi zvyklejší než skutečně divoce žijící živočichové. Panický útěk může znamenat zranění nebo rovnou smrt, nečekaný výdej energie v zimě (zejména za souvislé sněhové pokrývky) nemusí zabít hned, ale rozhodně jde o hřebíček do rakve. I proto je plošně zakázáno odpalování ohňostrojů ve všech národních parcích (zákon 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, § 16 zákazy na území národních parků), které by měly být právě ostrovy klidu. V lesích to zase nepřímo zakazuje lesní zákon, a to hned natřikrát. V lesích je zakázáno rušit klid a ticho, odhazovat odpadky (asi by to šlo vztáhnout i na zbytky pyrotechniky padající z nebe po odpalu) a rozdělávat ohně. A to platí i pro vlastníka lesa.
Že ohňostroje zabíjí varují ornitologové, zkušenosti ze záchranných stanic mluví za vše. A pokud by vám to nestačilo, tak o vlivu výbuchů na zvířata si počtěte na stránkách Společnosti pro zvířata, kde můžete i sdílet svoje osobní, resp. zvířecí příběhy spojené se zábavní pyrotechnikou.

Bordel vůkol
Prach a toxické látky jsou asi větší problém, i když nejsou vidět. Nicméně ještě týdny a měsíce po silvestrovských salvách lze najít kousky rachejtlí, papírové baterie a obaly po krajině. Odpadky ve městech sbírají posílené úklidové čety, na polích jsou ponechány na pospas osudu. A na jaře se to zaoře.

Co není zakázáno, to je povoleno. Musíme to mít?
Když nakoupíte pyrotechniku ve věku dle limitů pro nákup a manipulaci a odpálíte jí najednou méně než 10 kg a neděláte to na územích, kde je to zakázané, tak to zákon nezajímá. Bohužel kontrola je téměř nemožná nebo bezzubá.
Leč i nezakázané činnosti mají své více nebo méně viditelné důsledky. Všechna negativa popsaná výše se týkají jak profesionální, tak podomácku odpalované pyrotechniky. Ta má ještě pár háčků navíc: Odpaly jsou v menší výšce, spaliny se tedy méně rozptýlí a spadnou spíše k odpalovači, než by je roznesl vítr. Odpaly na vesnici nebo samotě mají větší dopad na volně žijící zvířata. Profesionálnímu pyrotechnikovi se málokdy něco stane. Utržených prstů, vyražených očí, popálených lidí nebo podpálených stavení z doma odpalované (nebo ještě hůř: doma vyráběné nebo upravované) pyrotechniky je spousta.

Kde se může a kde se nesmí
Kompletní zákaz odpalování zábavní pyrotechniky (domácí i profi) platí na území všech národních parků. Platí plošně, tedy i v sídlech a na soukromých pozemcích, tečka. Ohňostroje tam nejsou výslovně uvedené, ale rušení klidu a ticha je zakázáno i v lesích. A to platí i pro jejich majitele. Odpalování pyrotechniky mohou upravit na svém území místní samosprávy, a to obecně závaznou vyhláškou. Nemohou to zcela zakázat (celé území a celý rok), ale je možné vyhradit třeba jen silvestrovskou půlnoc (plus-minus hodina) a vybrané plochy. Je možný plošný a celoroční zákaz odpalování v památkových zónách. Pokud někdo odpaluje pyrotechniku v rozporu se zákonem nebo vyhláškou, kontaktujte městskou (tel. 156) nebo státní (tel. 158) policii. Nejlepší je to dotyčnému rozmluvit, pokud to nejde, tak zdokumentovat, co se děje, kde se to děje, kdo to dělá a rovnou volat policii.

Grafika ukazuje, které chemické prvky se používají k docílení barevných efektů. Zdroj Jáchym Brzezina, infoviz.cz. Licence CC BY.

Ing. Ondřej Kotačka

místostarosta Hluku